Na přelomu roku proběhla médii zpráva, že operátoři budou mít od 1. ledna 2021 povinnost uvádět přesněji, jaké rychlosti připojení jejich zákazníci reálně dosáhnou a že uživatelé budou moci kvalitu služby snadněji reklamovat. Po téměř ročních diskuzích se sektorem vydal totiž Český telekomunikační úřad (ČTÚ) revizi tzv. opatření obecné povahy VO-S 1.
Přeskočme teď tvrzení o snadnější reklamaci pro uživatele, protože Český telekomunikační úřad bohužel s rozšířenou regulací neposkytl spotřebitelům žádný funkční nástroj nebo vysvětlující materiál, kterými by mohli relativně složitou alchymii minimálních, maximálních a reálných rychlostí pochopit. Ale na to jsme si už zvykli a stejně jako v jiných oblastech je edukace našich zákazníků na našich bedrech.
S čím se však jako operátoři často v komunikaci se zákazníky setkáváme, je děs v očích, když si přečtou v podmínkách smlouvy, že přípojka je agregovaná. To se budu o své megabity s někým dělit? Tak to ne, to nechci.
Podle Wikipedie znamená agregace „technický parametr internetového připojení, který říká, kolik uživatelů bude v jednom okamžiku sdílet maximální vyhrazenou rychlost. Agregace umožňuje sdílet kapacitu internetových linek mezi více uživatelů, poskytovatelé díky tomu mohou nabídnout levnější služby“.
Klíčem, aby to vše správně mohlo fungovat – to znamená, aby operátor se mohl zaručit za své služby a uživatel využíval kvalitní a cenově dostupné připojení – je správné nastavení kapacity přípojky. Pokud to však operátor podcení, problémy na sebe nenechají dlouho čekat – připojení k internetu z pohledu účastníka čas od času, více či méně, „zamrzne“. A to zejména ve špičce.
Tradiční špičku mezi šestou a desátou hodinou večer, kdy se řada lidí vrací z práce či ze školy a sedá k internetu, v době nárazových lockdownů doplnila špička dopolední, kdy probíhá online školní výuka. V této době tak stoupá pravděpodobnost, že se o rychlost vaší internetové přípojky budete muset dělit s vyšším počtem nejbližších sousedů – a rychlost pak často klesá pod hodnotu inzerované rychlosti. Většina operátorů si různými prostředky hlídá, aby nedocházelo k poklesu pod únosnou míru. Infrastruktura sítí je také pravidelně modernizována, vzájemná zdravá konkurence totiž nedovolí podcenit investice do sítí.
Agregovaná přípojka je praktickým a hmatatelným vyjádřením teorie obsluhy, jejímž autorem je dánský inženýr Agner Krarup Erlang. Dobře se to vysvětluje na elektrické energetické síti. Deset domů v ulici má domovní jistič 25 A, ale uliční rozvaděč je jištěný 63A pojistkami. Úplně to stačí, protože pravděpodobnost plného využití příkonu do domácnosti je podle Erlangenovy druhé rovnice limitně blízká nule. Kdyby však pokleslo číslo jištění 63A jenom třeba o 25 %, už by docházelo k občasným výpadkům, protože podle této teorie prudce vzroste pravděpodobnost simultánního využití popisované sítě jednotlivými domácnostmi s velkým odběrem.
Obdobné je to u přípojek k internetu. Agregace 1:100 nevypovídá vůbec nic o kvalitě přípojky, pokud neznáme kapacitu vyšší vrstvy sítě, třeba páteřního rádiového spoje do převaděče základnové stanice. Dělit 1:100 kapacitu 1000 Mb/s značí s velkou pravděpodobností velmi kvalitní přípojku, která se ani ve špičce příliš neodchýlí od inzerované hodnoty.
Naopak pokud operátor využívá páteř s malou kapacitou – např. 50 Mb/s – a agreguje v poměru 1:10 při 20 Mb/s tarifech, bude to celkem jistě znamenat velké poklesy ve špičce. Celý systém totiž funguje tak, že v sítích pracujeme s údajem o trvalém odběru na zákazníka, který se s vybraným tarifem příliš nemění.
Zákazníci s gigabitovou přípojkou mají až na výjimky stejnou datovou spotřebu jako zákazníci s 50 Mb/s tarifem. Trvalý odběr uživatele se mírně liší podle technologií (vyšší je na optickém připojení, nižší na přípojce na fixním LTE), ale to je dané spíše obchodní politikou nežli technickými vlastnostmi. Započítávají se totiž IPTV přenosy a další podobné typy využití sítě, které v optických nebo kvalitních bezdrátových sítích bývají s kvalitou HD a UHD poskytovány v ceně tarifu.
Samozřejmě pokud chce mít uživatel jistotu, že se nebude dělit o kapacitu přípojky se sousedy, může si zaplatit tzv. vyhrazenou přípojku. V tomto případě uživatel ví, že mu poskytovatel garantuje kapacitu ve své síti pouze pro něj a nedovolí pokles kvality služby pod smluvně sjednanou hodnotu. Vyhrazená přípojka je však nadstandardní službou, kterou mohou využívat jednotlivci i firmy, pro které je rychlost a kvalita připojení jednoznačnou prioritou. Pro běžného uživatele jsou zbytečně předimenzovaným řešením, které není nejcitlivější k jeho peněžence.
Běžný spotřebitel si na pana Agnera Krarupa Erlanga z hodin fyziky nevzpomene. Ale v telekomunikacích ani nemusí, stačí, když ví, že operátor musí od 1. ledna 2021 postupovat podle opatření obecné povahy VO-S 1, které stanovuje základní vazby mezi parametry kvality služby.
A tak při hledání poskytovatele připojení opravdu není třeba zkoumat údaje o agregaci přípojky. Nová pravidla stanovující parametry kvality služby na spotřebitelském trhu stejně nedovolí velké trvalé odchylky od inzerované hodnoty.
A jedna zajímavost na závěr. Při ověřování metodiky měřené kvality služby Český telekomunikační úřad konstatoval minimální počet nevyhovujících měření na infrastruktuře regionálních operátorů. Daleko větším problémem bylo dodržování parametrů služby na infrastruktuře fixního LTE připojení a služby založené na xDSL na metalických kabelech staré dobré telefonní sítě.
Zdroj fotografií: Unsplash
